Archiv rubriky: ZÁVODÍME

Ahoj všem závodníkům!

Ještě než přineseme článek o (my věříme, že velmi vydařeném) víkendovém závodění v naší režii, zůstaly nám po závodech nějaké věci. K rozebrání u Šunků nebo pište na mail info@moravan.sk

Oddíl orientačního běhu Vás zve na Otevřený Oddílový Přebor – tříetapový závod v orientačním běhu ve Voděradských bučinách

Datum: SO 10.11. a NE 11.11.2018
Centrum: Hřiště Slavia Louňovice
Mapa: Bučina 1:10 000, E=5m
Přihlášky: do 31.10.2018

Kategorie:
Nováčkovský kufr (trať po fáborkách s falešnými kontrolami
Závod nadějí (trať po fáborkách s možností zkrácení)
Malá mistrovská
Velká mistrovská
Rozdělení do kategorií bude podle trenérů
Etapa 1 – SO 10.11. v 9:15 – 9:30 hromadný po kategoriích – sprintový závod
Etapa 2 – SO 10.11. v 10:30 – intervalový start klasického závodu
Předpoklad doběhu posledního závodníka 12:00
Etapa 3 – NE 11.11. v 10:30 – handicapový start klasického závodu podle umístění v prvních dvou etapách
Ražení: mechanické – kleštěmi do papírových průkazů v mapě
Vyhlášení: v neděli po závodě, předpoklad: 12:00
Občerstvení: sladké a slané od rodičů
Protesty: nebudou 😊
Informace: Kolář, Machek, Šunka

E-Mail pro podání přihlášek: info@moravan.sk

V sobotu 13. října se vydali zástupci Moravanu do 80km vzdáleného Sezimova Ústí na závody v orientačním běhu „Dětská liga Táborska“. Pro závodníky byly připraveny 3 tratě, soutěžilo se ve celkem čtyřech kategoriích. Adam a Eliška absolvovali fáborkovou trať, každý běžel úplně sám. Trať byla dlouhá cca 2,5 km, kdo neběžel podle fáborků a trať si šikovně zkracoval, ušetřil i 1 km. David a Blanka zkusili trať nejdelší (5 Km). Při hledání 14 kontrol se řádně zapotili a zavařili i mozkové buňky 🙂
K velkému překvapení se stal Adam vítězem na fáborkové trati s časem 17:36! Eliška doběhla s časem 30:08 na 6. místě, což je výborný výsledek. A dařilo se i rodičům: Blanka doběhla na 3. místě s časem 48:53 (celkově na 6. místě) a David s časem 50:32 doběhl na 5. místě (celkově na 8.místě)!
Po ukončení závodu proběhla prohlídka Kozího Hrádku.

Malá část oddílu čítající Sáru, Bertu, Káju, Huberta a mě odjela strávit víkend pod hrad Roštejn do obce Růžená. Zdánlivě nepochopitelná volba destinace má prozaický důvod v nostalgii. Fotbalové hřiště místního klubu a mapa Bořitka a Roštejn byly dlouholetým pravidelným místem letních a zimních soustředění oddílu KDPM Brno, kde jsem k orienťáku přišel. V krásném zvlněném, porostově velmi různorodém lese (hustníky, paseky) místy s těžší podložkou a s nesčetnými kamennými poli a bažinami, jsme se zúčastnili závodů Žebříčku B Čechy – východ pořádaného OK Jihlava a TJ Růžená. V sobotním závodě na klasické trati doběhla Berta na čtvrtém místě v kategorii D10N a Hubert se Sárou uzavírali první desítku v kategorii HDR za doprovodu Káji. Já tentokrát v kategorii veteránů na obsadil třetí místo. Následující procházka spojená s výletem na hrad motivovala naši žlutou equipu dokonce ke zlepšení a v nedělním závodě na krátké trati ve svých kategoriích Berta vyhrála, Sára doběhla druhá, Hubert s mámou sedmý a já druhý. Jako neméně hodnotný výsledek lze prohlásit, že po tomto víkendu i místní kastelán ví, kde leží Louňovice 😊.

Čas konání: 8. 9. – 16. 12. 2018 – podzimní část
Délka trasy:  základní cca 10 km, dlouhá cca 15,5 km, krátká pro začátečníky 3 km – trasy jsou pod oznámením
Vybavení nutné: Sportovní hodinky s možnosti záznamu GPS, mobilní telefon s GPS a aplikací

Oddíl orientačního běhu Moravan Louňovice vyhlašuje Voděradské kritérium na podporu běhání v Louňovicích. Cílem je, aby si všichni zájemci z řad amatérských závodníků mohli podle vybrané tratě změřit na dálku síly s dalšími běžci. Podzimní část kritéria bude probíhat do neděle 16. 12. 2018 s tím, že každý běžec může absolvovat jakoukoliv předepsanou trať s neomezeným počtem pokusů. Pro konečné pořadí se bude počítat pouze ten nejlepší.

Každý závodník si může stáhnout mapy k jednotlivým trasám na stránkách Moravanu pod článkem na webu. Start a cíl je vždy u hlavní brány hřiště Slavia Louňovice s tím, že vlastní měření a záznam GPS provádí každý běžec pomocí vlastních hodinek, či mobilního telefonu. Po odběhnutí trasy zašle záznam svého běhu (např. z aplikace Garmin Connect, Suunto Movescount, Strava, Endomondo atd.)  na mail info@moravan.sk a následně bude zařazen do průběžného pořadí, které bude vyvěšeno na stránkách Moravanu. Pořadatel zároveň pomocí přiložené mapy běhu zkontroluje, že byla dodržena trasa. Na kritérium není třeba registrace, závodníci mohou běhat v průběhu podzimu zcela dle svých možností. Trasa nebude nijak značena, doporučujeme si vzít do ruky vytištěné mapky.

Přejeme všech závodníkům co nejlepší časy a sportu zdar!

VK – základní trasa

VK – střední trasa

VK – krátká trasa

V rámci přípravy na Běh Kozojedským údolím jsem se vydal probádat zatím neprobádané území v okolí trojmezí švédsko-norsko-finských hranic za polární kruh. Vzhledem k tomu, že se jedná o závod dvojic a všichni dospělí členové našeho oddílu účast odmítli, tak jsem si našel spřízněnou duši u sousedů v Kamenici. Po dlouhé hádce ohledně názvu našeho družstva jsme tentokrát zvolili neutrální název KDPM Brno. Zkratka BAMM znamená Björkliden Arctic Mountain Marathon a jedná se dvoudenní závod v orientačním běhu na mapě 1:50 000 s ekvidistancí 20metrů. Jako povinnou výbavu má každý závodník spacák, karimatku, rukavice, čepice a náhradní oblečení. Stan a vařič je pro dvojici. Prostě vše, co je potřeba pro přežití v horách na severu.

Již začátek cesty byl nestandardní. Vzhledem k nedůvěře v personál letiště a strachu ze ztráty zavazadel jsme si dali předsevzetí, že „vše na závod“ dáme do příručního zavazadla. Nové bezpečnostní kontroly na letišti naši pochopitelnou taktiku nesdílely a propanbutanová bomba se sirkami musela bez jakéhokoliv náznaku empatie do koše. Kamarád na výslech. Igelitka plná energetických gelů vzbudila také pozornost a naši důvěryhodnost rozhodně nezvýšila. Vše se vysvětlilo a my, bez bomby a zápalek, vyrazili do Osla. Naše tradiční moravská pohostinnost nám velela nepřijít s prázdnou, a tak jsme hlavnímu organizátorovi Oskaru Svardovi (trojnásobný vítěz Vasova běhu a Jizerské padesátky) objednali buchty a jiné sladkosti. To ovšem znamenalo opustit tranzitní prostor letiště a čekat na kurýra. I tuto zapeklitou situaci jsme zvládli na jedničku a mohli vyrazit do Narviku. Pro představu je třeba uvést, že místní letiště je ze dvou stran obklopeno horami a z dalších dvou jezery….. …..a Narvik je 76kilometrů daleko…. Po noci strávené poblíž se vydáváme zpět na letiště s nemalou rezervou na autobus. Jak překvapivé bylo zjištění, že autobus nejezdí podle vyvěšeného jízdního řádu, ale navazuje na přílety letadel a malé vrtulové letadlo z Lofot přiletělo prázdné a o třicet minut dřív. Čas stihnout navazující vlakový spoj do naší cílové destinace Riksgransenu se krátil a psychologická válka, kdo dřív vyřkne slovo taxík začala. I to se povedlo a tak už jen zbývalo dokoupit nespravedlivě zabavenou plynovou bombu a zápalky. I tohle jsme zvládli a vyrazili vlakem po železnici sloužící primárně pro dopravu železné rudy do hor. Po cestě už jsme v klidu pojídali Oskarovy buchty a kochali se nádhernou scenerií. 29hodin po odletu z Prahy vystupujeme v centru závodu a jdeme se ubytovat, proběhnout a odprezentovat. Hned u dveří potkáváme Oskara, předáváme zbytek buchet a stáváme se raritou mezi místní běžeckou komunitou. Nejčastější otázka není, ze kterých Louňovic na Moravě jsme, ale jak jsme se o tom závodě dozvěděli. Síla sociálních sítí je holt obrovská. Hotel se nám moc líbil a tak nás nemile překvapilo předání klíčů od hostelu bez povlečení a ručníku mimo centrum. Utěšujeme se, že tu jsme kvůli závodům a jdeme na povinnou přednášku o bezpečnosti v horách spojenou s výkladem k závodu. Vše je ve Švédštině a jediný srozumitelný slide powerpointu je fotka vrtulníku místní horské služby s telefonním číslem. Ukládáme do telefonu a jdeme se proběhnout. Samozřejmě do terénu, abychom si zvykli. Po pěti minutách brodění v bažině se za vzájemného osočování otáčíme a jdeme zpět. Nejvyšší čas na tři večerní piva, která by byla drahá i za předpokladu jejich ceny v korunách českých. Ráno budíček, snídaně z dovezených zásob a odchod na autobus, který nás odvezl na start. Jestli se mi cesta zdála dobrodružná, tak pohled do mapy a okolní kopce nás úplně omráčil. Poslední pokyny (samozřejmě ve Švédštině) a rychle na první kontrolu. Varianty jsou dvě: po sjezdovce nebo přímo pod lanovkou. Postup pět kilometrů, převýšení 900metrů, čas 67minut. Seběh dolů a předbíhají nás první holky. A dalších šest hodin opakující se scénář. Nahoru (dá se napsat i na horu): vítr, déšť, sníh, mlha, zima. Dolů méně větru, méně deště, více sluníčka. Čím více mlhy, tím horší orientace a větší kufry. Nemalé rozpaky v nás vzbudila dvojice Vikingů v trenýrkách a tričku. Po doběhu čekáme na výsledky a jsme příjemně překvapeni průběžným čtrnáctým místem ze 152 startujících dvojic. Vzhledem k občasnému bloudění nelze nepomyslet, i přes naší vrozenou skromnost, na první desítku. Nejdříve ovšem postavit stan, převlíct se do suchého, dát pytlíky na nohy (to jsme odkoukali) a uvařit večeři. Ráno vše sbalit a zase vzhůru do kopců. Tentokrát bylo počasí o poznání přívětivější a výhledy romantičtější. Šest hodin uběhlo jako nic a jsme v součtu po cca 12,5hodinách v cíli. Uběhlá vzdálenost přes 60kilometrů a převýšení téměř 4500m. Kontrola povinné výbavy včetně adekvátního množství odpadků dopadla dobře a můžeme čekat na výsledky. Naše očekávání se nenaplnila a čtrnácté místo jsme nevylepšili, nicméně ani jsme se nezhoršili – celkové výsledky zde: https://liveresultat.orientering.se/followfull.php?comp=14188&lang=sv#BAMM 50 HERR . Teď už jen závěrečná párty, poděkování pořadatelům, omluva za to, jak jsme jim v průběhu spílali a ráno cesta domů. Snad se Běh Kozojedským údolím vydaří!

Ještě je třeba podotknout, že nám moc nešlo do hlavy, jak jsme i při tak dobrém umístění mohli mít takovou ztrátu. Odpověděly opět sociální sítě: https://www.instagram.com/bergsplutonen/. Po jejich shlédnutí nezbývá než konstatovat, že v případě našeho většího úspěchu by na předpokládaném vstupu Švédska do NATO bylo něco špatně.

S koncem prázdnin se dospělá část Moravanu vydala do sousedních Kozojed na již 28. ročník Běhu Kozojedským údolím tradičně pořádaným spoluobčanem Bohumilem Palečkem s manželkou. 10ti kilometrová trať povětšinou v lesním terénu a s brody přes říčku Šemberu vybízela spíše ke kochání než závodění. I přesto byla naše žlutá vidět na hned dvakrát na bedně! Mezi zkušenými dorostenkami zvítězila Lucka Bartůňková s převahou odpovídající její tréninkové píli (rozumějte velkou). David Kolář v jediné kategorii, kde byli více než tři závodníci skončil na výborném šestém místě. Po tréninkovém kempu ve Švédsku překvapil i Honza, který přes rychlý začátek tempo udržel a zvítězil. Nic na našich úspěších nemůže snížit ani fakt, že díky nižší účasti byli vyhlášeni téměř všichni závodníci. Většina z nás vnímala nižší účast a rodinnou atmosféru pozitivně.. Bohoušovi za jeho skvělou organizaci, jejíž důkazem je nula ztracených běžců děkujeme a těšíme se na shledanou na Běhu Voděradskými bučinami 22.9.18.

V polovině prázdnin se 9 členů našeho oddílu rozhodlo navštívit rodné město našeho předsedy a probádat terény Vizovické vrchoviny na místních třídenních závodec. Za vydatné materiální a jídelní podpory maminky Madly, došlo k závodní premiéře Lucky a Káji, které v regulérní závodní kategorii mladších veteránek (nebo starší elity) – vyberte si  doběhly mezi dlouhodobě běhajícími závodnicemi na 13., resp. 16.místě! Pro změnu kategorie se rozhody po prvních dvou etapách, kdy obsadily v kategorii Příchozích 8., resp. 10. místo i mezi muži. Že tyhle kategorie nejsou jen po cestách a kvalitní vybavení nelze podceňovat, ukazují Kájiny nohy po doběhu… Co se týká kategorie nejdůležitější, tzn. našeho potěru, vyhrála Berta třetí etapu, čímž se posunula na skvělé třetí místo v kategorii HD10N. Tím získala první vážené medailové umístění pro naši žlutou. I v kategorii rodičů s dětmi byly Verunka se Sárou v popředí, a v poslední etapě i na bedně. Zuzanka a Hubert doplatili na pomalého tatínka… Mezi dospělými dokázal předseda využít znalosti a domácího prostředí a po 19. místě z první etapy se neustále zlepšoval na konečné 14. místo! Honza se propotil k pátému místu celkově. Z fotografií je vidět, že se Louňovice v konkurenci téměř 400 účastníků rozhodně neztratily! Povzdechnutí si snad zaslouží jen naše absence při doplňkovém závodě – odpolední pivní štafetě. Ta byla způsobena nedostatkem členů (stačili tři), kteří byli schopni vypít během závodu pět piv na ex. Snad příště!

Výsledky zde: https://oris.orientacnisporty.cz/files/4417_fe6c03c2fd1b3b35f5ce698277a506e5.txt

Tuto sobotu proběhla v nedalekých Oplanech za letního počasí tradiční školička orientace určena hlavně pro nejmenší. Ač tradiční, tak pro nás poprvé. Ač školička, tak vzhledem k závodní premiéře některých rodičů spíše univerzita třetího věku . V nejmenší kategorii se zúčastnilo 17 malých závodníků z Louňovic, což při celkovém počtu 46 startujících mluví za vše. Čtvrté a páté místo Terezky Duškové, resp. Kristýnky Prchlíkové s minimální ztrátou půl minuty na bednu zde zmínit ovšem musíme a gratulujeme! Potěšující také je, že žádný závodník neměl trestné minuty za oražení špatné kontroly. Pěkně strávené dopoledne vyvrcholilo tombolou, kde si někteří naši malí závodníci odnesli ceny a pokud jim je rodiče nevypili, tak je snad mají dodnes. Výsledky zde.